a 764 Maďarů. Dříve živel slovinský v stolici této byl zastoupen mnohem četněji. V ostatních Uhrách nebylo r. 1900 obce s většinou slovinskou, ačkoli se v menším počtu vyskytovali v mnohých stolicích; celkem asi 1.500. V Riece s územím uvádí se r. 1890 a 1900 Slovinců 2.780 a 2.251. Kolik bylo tedy r. 1900 Slovinců v Uhrách (i s Riekou)? Nechybíme, tvrdíme-li, že jich bylo více než 76.000, proti 73.692 z r. 1890. C) Bulhaři uherští vyskytují se ve větším množství pouze v stolici torontálské a temešské; jinde (na př. v stol, krašovskoseverinské) jest jich poskrovnu. Obce s většinou obyvatelstva bulh. byly, a to v stolici torontálské : V Rogendorfě (v toront. st.) Bulhaři pozbyli většiny; bylo tu r. 1880, 1890 a 1900 ze 645. 785 a 814 obyv. obč. 436, 508 194 Bulharů (r. 1900 417 Maďarů). V Kanaku (v toront. stol.) měli většinu se Srby (r. 1900: z 1.554 obyv. obč. 565 Srbů (17 Charv.) a 468 Bulharů. Značné menšiny bulharské byly r. 1900 v toront. stol.: v Šándoredháze (661), v Módoši (346); v temešské stol: v Djentje (330) a Djurdjevu (427). Všech Bulharů se počítalo r. 1900 v Uhrách něco přes 12.200, a to v toront. stolici asi 7.800, v temešské 4.400; celkem jich stále ubývá, hlavně odstěhováním; jsout lidem stěhovavým, rádi se zabývají zahradnictvím, různými řemesly a obchodem. Arciť ubylo jich hodně také tím, že mnozí Krašovani z r. 1900 byli r. 1890 zapsáni za Bulhary; tak na př. v obci Lupáku a Klokotiči v stol. krašovskoseverinské. Poukázali jsme v této rozpravě na nejedny nesrovnalosti v úředních statistických výkazech uherských o soupisech lidu; k těm v první řadě třeba počítati nemístné drobení národa charvátskosrbského. Kde kdo posud slyšel, že by Bosňáci, Bunjevci, Dalmatinci, Illyři, Krašovani a Šokci byli samostatnými národy? Jest toho příčinou, že se tyto nové národy objevily v statistice uherské, toliko národní neuvědomělost lidu, či také, a to hlavně, neslýchaná nevědomost a trestuhodná nedbalost zřízenců při soupisech zaměstnaných? Dále jakou mohou důvěru vzbuzovati úřední výkazy o poměrech národnostních. když vidíme, že obyvatelé téže obce při každém soupise přihlásili jiný mateřský jazyk, jako na př. v obci Klokotiči (v stol. kraš.-sev.), kde bylo r. 1880 z 1.134 obyv. 1.052 Slováků, r. 1890 ze 1.162 obyv. 1.132 Bulharův a r. 1900 z 1.192 obyv. 1.146 Krašovanův, aneb v obcích Andrejcích a Krncích (v železné stol.), v kterých byli r. 1880 jen Slo vinci, r. 1890 samí Maďaři a r. 1900 zase Slovinci. Jak se to může srovnávati s pravdou? Vždyť národnost se v Uhrách, jak známo, určuje podle mateřského jazyka. - Čeho se takovým jednáním má dosíci? Nanejvýše úbytku té které národnosti na papíře, ale nikoli ve skutečnosti. Končíme s pevným přesvědčením, že houževnatí Jihoslované uhájí své národnosti, až i Nemaďarům v Uhrách zasvitne slunce spravedlivosti. Henry Morton Stanley. Příspěvek k dějinám afrických výzkumův. III. Poslední výprava Stanleyova, kterou věhlasný zeměpisec Aug. Petermann pokládá za největší od doby Kolumbovy, měla přes to, že pro ni bylo obětováno množství lidských životův a obrovské peníze, dalekosáhlé praktické výsledky a posloužila nadmíru i geografii »temné pevniny, tak že vědecké výtěžky Stanleyovy jsou v dějinách afrických výzkumů zaznamenány na prvním místě jako z největších a epochálních děl, jimiž se uplynulé století může vykázati. Velkolepým tímto výkonem však nebyla ještě Stanleyova činnost u konce. Když se totiž r. 1885 počaly po Evropě rozšiřovati poplašné zprávy, že guvernér Rovníkové provincie, známý výzkumce Emin paša (vlastním jménem dr. Eduard Schnitzler, od r. 1876 ve službách egyptské vlády), je v nebezpečném stavu, oddělen jsa vítězným povstáním madhistů ve své sudanské provincii od vzdělaného světa, vznikly o něho vážné obavy, a proto bylo nezbytno učiniti k záchraně jeho neodkladně rozhodné kroky. A nemohl se zajisté té doby svěřiti nikomu jinému než Stanleyovi odpovědný a důležitý úkol, aby byl vůdcem nové výpravy, která by Emina pašu vyprostila. Ihned zřízen zvláštní komitét k ochraně zaskočeného guvernéra, jehož předsedou byl sir William Mackinnon, který koncem r. 1886 vyzval Stanleye, aby se postavil v čelo expedice. Nejvíce však o účast jeho stál král belgický, a vůdcovství Stanleyova přál si také chediv egyptský Tevfik, v jehož službách Emin paša byl. A Stanley přikročil bez odkladu k přípravným pracím. Zejména bylo potřebí vypracovati podrobný rozvrh cesty, aby vedla nejjistějším směrem do Rovníkové provincie. Stanley soudil, že byl možný čtverý. Ale první cesta, jež mohla vésti Masajskem, nezamlouvala se cestovateli podle zkušenosti jiných, neboť Zanzibarci, kterých by se bylo užilo za nosiče vojenských zásob pro Emina pašu, byli lid velmi nespolehlivý. Druhý směr přes Viktorii Njanzu a Ugandu, který ovšem byl lepší, nedoporučoval se zase pro nepřátelství Ugandy. Při třetí cestě, přes Msalalu, Karague a Ankori, přes Unioro a jezero Albertovo, bylo by se došlo k cíli jen s nesmírnou ztrátou lidí a zboží a nebylo by lze vyhnouti se nepřátelství Vagandů, jichž územím by se bylo výpravě ubírati. A tak vzhledem k těmto okolnostem ik nákladu poměrně menšímu zbýval jediný směr čtvrtý, a to po Kongu. Když Stanley byl hotov s rozpočtem času a peněz, přikročil k další důležité úloze, aby si obstaral a spořádal předměty, nepohřešitelné k směnnému obchodu v nitru Afriky. K výměně domácích potravin, jako obilí, bramborů, kukuřice, rýže, bananů, planténův atd., zjednány různé lněné a hedvábné látky, korály, mosazný, měděný a železný drát a j. Zakoupeno také 40 soumarných a 10 jízdných oslův, opatřeny i skládací plátěné a nepromokavé stany, pořízena praktická, rozkládací ocelová lodice, objednáno několik set pušek a tisíce nábojů, lopat, seker, motyk a obstarány zásoby léků, nezbytných proti domácím nemocem nitroafrickým. Posléze bylo vybráno několik důstojníků, kteří měli býti štábem výpravy. První byl poručík W. Grant Stairs od královského ženijního sboru; druhý William Bonny, lékařský pomocník příští výpravy; třetí John Rose Troup, který se zúčastnil již před lety cest na Kongu a znal se i v suahelštině, řeči Zanzibarců; čtvrtý byl major Edmund Musgrave Barttelot od 7. pluku střelců; pátý rytmistr R. H. Nelson od Methuenova jízdního pluku, který se již před tím vyznamenal ve válkách se Zuly. Další dobrovolník byl A. J. Mounteney Jephson, pak James S. Jameson, který dříve konal přírodovědecké cesty v jižní Africe po Mašonsku a Matabelsku. Konečně, když Stanley dne 27. ledna 1887 přistal v Alexandrii, přijal tam do služeb ještě lékaře dra T. H. Parkea. Odtamtud odjel týž den do Kahiry, kde přijat byl nazejtří v slyšení předsedou ministerstva Nubarem pašou, který souhlasil, že cesta k vyproštění Emina paši bude po Kongu nejlepší. Než Stanley opustil egyptskou půdu, navštívil samého chediva Mehemeta Tevfika, který mu napsal pro Emina pašu úřední dopis tohoto obsahu: *) Již jsme Vám i Vašim důstojníkům poděkovali za statečné a zdárné obhájení egyptských Rovníkových provincií, svěřených Vaší správě, a za statečnost, kterou jste osvědčili se svými podřízenými důstojníky. A proto jsme Vás odměnili povýšivše Vás na hodnost leva-paši (brigádního generála) Také jsme schválili hodnosti, které jste uznal za dobré uděliti svým podřízeným důstojníkům. A ježto jest nejupřímnějším naším přáním vyprostiti Vás i Vaše důstojníky z obtížného postavení, v kterém jste, vláda naše pomýšlela na to, jakým způsobem byste mohl s důstojníky i vojáky vybaven býti z nesnází. *) Uvádíme list ten proto, že je v něm objasněna situace Emina paši i úkol Stanleyovy výpravy. A jelikož se k Vašemu vyproštění utvořila výprava pod vedením pana Stanleye, proslulého a zkušeného cestovatele po Africe, jehož jméno známo jest po všem světě, a jelikož on zamýšlí se vypraviti se všemi potřebnými zásobami pro Vás, aby Vás s důstojnictvem i mužstvem přivedl sem do Kahiry cestou, kterou pan Stanley uzná za nejvhodnější; proto vydali jsme k Vám toto vysoké nařízení, které Vám doručí pan Stanley, abyste věděl, co se stalo, a jakmile je obdržíte, vyzývám Vás, byste vyřídil nejlepší moje přání důstojnictvu i mužstvu a máte úplně na vůli odebrati se do Kahiry, nebo zůstati tam s dů stojnictvem i mužstvem. Naše vláda usnesla se, aby Vám i důstojníkům a mužstvu vyplaceno bylo služné. Ti pak z důstojníkův a mužstva, kteří by tam chtěli zůstati na svůj vrub, mohou tak učiniti, ale necht od vlády neočekávají žádné podpory. Hleďte obsahu tomuto dobře porozuměti a oznamte jej důstojníkům i mužstvu, aby věděli, co činiti. Mehemet Tevfik.« Dne 3. února 1887 Stanley vyjel z Kahiry přes Suez do Adenu, odkud se svými společníky nastoupil parníkem britsko-indické paroplavební společnosti cestu do Zanzibaru, kam také dne 22. téhož měsíce šťastně přibyl, znovu po osmi letech. Poněvadž jednatel výpravy E. Mackenzie, žijící v Zanzibaru, byl již dávno zpraven o příchodu Stanleyově, od něhož také měl z Evropy podrobné informace o potřebách nové expedice, bylo vše ku příjezdu cestovatelovu připraveno, tak že se mohl co nejdříve vydati na další cestu. Zbývalo ještě toliko vyjednávati s průvodčím z minulé výpravy pověstným Tipu-Tipem. *) Od r. 1887, kdy provázel karavanu cestovatelovu po Kongu, stal se vlivuplným mužem a říkajíc podle Stanleye nekorunovaným králem mezi slapy Stanleyovými a jezerem Tanganjikou, který velel několika tisícům mužů válečně vycvičených; jmenovitě dobrodružní Arabové soustředili se pod jeho praporem. Stanley hodlal si jej nakloniti, aby jeho lid pomohl cestovateli dopraviti střelivo k Eminu pašovi a na zpáteční cestě odnésti zase slonovinu, kterou byl guvernér ve své Rovníkové provincii nashromáždil. Po dlouhém vyjednávání Stanley s ním sjednal smlouvu, že se uvolil opatřiti 600 nosičův. Když tato věc byla skončena, cestovatel přistoupil jménem belgického krále k dalšímu rozkladu s Tipu-Tipem. Dohoda se týkala stanice, založené Stanleyem u Stanleyových slapů v roce 1883. Účel její byl ten, aby zabraňovala Arabům pustošiti v území pod slapy, což se mělo díti nikoli násilím, nýbrž taktem, nebo raději šťastnou kombinací obojího. Nedávným totiž ústupem úředníkův od slapů Stanleyových Arabové měli pole své zhoubné působnosti úplně volné. Stanley soudil, že Tipu Tip je patrně vůdčím duchem Arabů na západě od jezera Tanganjiky, a proto bylo záhodno pokusiti se, aby se získala jeho pomoc a zastaven byl proud Arabů hubících zemi. Stanley opatřiv *) Zemřel 14. června r. 1905 v Zanzibaru ve věku skoro 70 let. si z Bruselu telegrafické instrukce, podepsal s Tipu-Tipem smlouvu, Dne 25. února Stanley mohl konečně se svojí družinou, Tipu- Prvním květnem počala se plavba po horním Kongu, a dne Dne 28. června nastala dlouhá, svízelná pouť po vodě a neko- Pro omezené místo není nám ovšem možno sledovati krok za Dne 4. srpna dostihli vodopádu Panga neboli Nepanga, zdéli 1·5 km, 18 |